Úvodní stránka » ARCHIV » Evidence na farmách

U všech klasiků včelařské tématiky najdete radu, že vše co děláme a zjistíme u včel, je potřeba pečlivě zaznamenat. Je to cesta, jež nás přivede mezi včelařskou elitu, mezi ty vyvolené, kteří to v oboru někam dotáhnou. Nechci to ironizovat, protože si myslím, že na tom je mnoho pravdy.

 

Většina z nás si záznamy vede, někteří dokonce i podrobné. Rozdílné jsou jednotlivé postupy a způsob zaznamenávání. Složité je při velkém množství včelstev najít co nejjednodušší systém, který by byl navíc efektivní. Mnoho včelařů stále používá systém značek na úlech. Patří sem například kaménky na víku, nebo zápisy na nástavcích. Bohužel tyto „záznamy“ mají malou životnost a je potřeba je čas od času převést do písemné formy.

Důležité je vybrat co je pro záznamy podstatné. Neúčinné je zahltit svůj záznamník velkým množstvím informací ve kterých se potom nelze vyznat. V tom, co je nejpodstatnější se budou jednotliví včelaři rozcházet. V některých oborech patří sem vyšší chovy, je přímo předepsáno, co je třeba zaznamenávat. Dá se z toho vycházet při sestavování vlastního postupu. I tady platí základní pravidlo, že ve včelařství nelze všeobecně aplikovat. To zjišťujeme už v rozměrech farmy, kdy platí jiné pravidlo na „dolním“ konci než na „horním“.

Včelaření je vždy ovlivňováno neúprosnými přírodními zákony, které se snažíme obejít nebo pozměnit jejich vliv. K tomu potřebujeme pohled do minula, co stalo, když jsme postupovali určitým způsobem. Opakovat stejné chyby je luxus, který si farmy nemohou dovolit. To platí také o použití metodik, které v jiném prostředí můžou mít odlišný efekt. I tady platí „nejlépe se učí na chybách druhých“.

To je úvod k pravidelné rubrice, ve které se budeme tímto problémem ještě zabývat. Seznámíme se s tím, jak se záznamy praktikují na jednotlivých farmách. Může přispět každý.